Rudé brigády jsou pro nás příkladem. Učme se z jejich praxe. Stvořit organizaci určenou pro otevřený boj je velmi tvrdá práce.
Za prvé se budeme muset rozejít se vším, co nás spojuje s dosavadním životem: přátelé, rodina, manželka. Tedy povinně se vzdát „buržoazní existence“. Musíme počítat s tím, že s novým způsobem života se dostaneme na hřbitov, v lepším případě do vězení. Musíme si uvědomit, že žijeme v nepřátelském prostředí. Každý den a to bezpochyby, musíme jednat se zvláštní opatrností. Uděláte jednu malou chybu a vaše cesta je na konci: budete zatčeni nebo v horším případě zabiti. A sbohem všechny sny o revoluci.
Je obtížné překonat několik tabu. Za prvé jsou to osobní pocity – ty musí být vymýceny, protože když jste v ilegalitě, nemůžete si dovolit nic osobního. Druhým tabu je zákon. Pro většinu, která věří, že právo a pořádek jsou za každých okolností pravidlem života, je vážnou překážkou závažný trestný čin – krádež nebo únos. Jak by se přeci mohl mladý a dobře vychovaný muž z dobré rodiny rozhodnout skočit do prázdna? A konečně tím nejdůležitějším a nejkontroverznějším tabu je hodnota lidského života. Revoluční boj proti státu, má-li být účinný, nemůže být nekrvavý. Co je však horší, je to, že boj to bude bratrovražedný a to znamená občanskou válku. Budete muset střílet Italy – tedy ty, kteří jsou jako vy. Nikdo z nás, včetně mě, si však nemůže myslet, že systém porazíme pouze zbraněmi. Díky našim dalším činnostem musíme rozšiřovat naše hnutí.
Pokud budou Rudé brigády schopny přivést zem na pokraj občanské války, tak bojujme po jejich boku. Protože pro nás a Rudé brigády je nepřítel stejný. My fašisté chceme svrhnout buržoazní stát. Chceme zničit nadnárodní imperiální stát – Monstrum vládnoucí světu, brutálně potlačující vznešené myšlenky a hodnoty, ničící národy a jejich lid.
Ano, cítíme se politickými vojáky. Považujeme se za průkopníky revoluční menšiny v našem hnutí, která prozatím v naší zemi existovala pouze v myslích našich kamarádů a na stránkách manifestů, nikdy však v realitě. Cítíme se jako průkopníci. A to nám dodává sílu.
Kdo je Pierluigi Concutelli?
Pierluigi Concutelli se narodil 3. června 1944 v Římě. Po vystudování zemědělské fakulty se začíná politicky angažovat – vstupuje do organizace Ordine Nuovo, ve které se stává jedním z členů vedení. Do konfliktu se zákonem se poprvé dostává roku 1972 – organizuje polovojenský politický tábor.
V roce 1975 vstupuje do politické strany Movimento Sociale Italiano, za kterou kandiduje i ve volbách v obvodu Palermo. Ještě ve stejném roce je však ze strany vyloučen, protože je policií obviněn z únosu bankéře Luigiho Mariana, za kterého je vyplaceno výkupné. Concutelli se stává psancem a utíká do Španělska.
Ze Španělského azylu se však brzy vrací a 10. července 1976 v Římě zavraždí soudce, zabývajícího se fašistickými procesy, Vittoria Occorsia. Nakonec je v Římě 13. září 1977 zatčen a následně i za další vraždy odsouzen třikrát na doživotí. Byl obviněn i z dalších pravděpodobných vražd pohřešovaných podnikatelů a bankéřů, ale nikdy za ně nebyl odsouzen, protože nebyla objevena jejich těla.
Ve vězení v Novaře, kde si odpykával svůj trest, později uškrtil dva ze spoluvězňů, o nichž předpokládal, že jsou na něj nasazeni jako informátoři. V roce 2011 byl propuštěn na podmínečný trest pro vážný zdravotní stav - byl zasažen těžkou mozkovou ischemií, která mu brání mluvit a samostatně žít.
Poznámka redakce Revolta.info:
Zveřejněním kontroverzního Concutelliho textu rozhodně nepropagujeme a nepodporujeme iracionální a izolovaný teroristický politický boj, který dle nás jeho aktéry pouze izoluje a v konečné fázi staví proti těm, za které bojuje. Příklady Concutelliho, Rudých brigád, Frakce Rudé armády a dalších jsou toho důkazem. Samotná Frakce Rudé armády v roce 1998 přiznala v prohlášení ukončujícím její aktivity, že izolovaný teroristický boj jednotlivců nebyl správnou cestou, protože neměl vyhlídky na úspěch. Uveřejněný Concutelliho text pouze nastiňuje jeden ze způsobu maximálního jednání. Concutelliho krajní příklad je pouze důsledkem jednání systému, který jednotlivce a idealisty, snící o lepším světě, dožene až na krajní mez do náruče radikálních činů.
Na téma revoluční lidový boj proti iracionálnímu teroristickému boji jednotlivců, a obecně k perspektivě revoluce, více v naší publikaci Kai Murros – Revoluce a jak na ní v moderní společnosti (zejména kapitoly 3, 4 a 5).
