úterý 5. července 2011

Sv. Cyril a Metoděj – mezník našich dějin (aktualizace)


Letos si připomínáme již 1149. výročí příchodu těchto dvou věrozvěstů, kteří přišli na Moravu hlásat nejenom víru v Boha, nýbrž přinesli též kulturu a vzdělanost, která podstatným způsobem ovlivnila celou střední Evropu. Nemusíme být zastánci křesťanské víry, ale i tak bychom si měli připomenout tento milník v dějinách Evropy a odkaz, který nám tu dvojice ze Soluně zanechala. V rámci své misie na Velké Moravě vytvořili písmo hlaholici a prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk. Co ale víme o těchto dvou mužích?


Bratři Cyril a Metoděj pocházeli ze Soluně (dnes Thessalonike), z druhého největšího města Byzantské říše. Byli syny vysokého byzantského  důstojníka Lva, který měl kromě nich ještě dalších pět dětí. Cyril (rodným jménem Konstantin)  byl nejmladší a také prý nejnadanější – vystudoval filozofii, teologii, literaturu a ovládal řadu jazyků, mezi nimi i slovanský jazyk, protože v  okolí Soluně žilo tehdy mnoho Slovanů. Konstantinovi bylo nabídnuto významné místo v byzantské státní správě, ten se ale rozhoduje pro stav duchovní a stal se tajemníkem patriarchy Ignatia. Později se stává profesorem filozofie na Konstantinopolské univerzitě (nejstarší vysoké  škole v Evropě), kde získal přízvisko Filozof, které se pak ve starých  pramenech vždy spojuje s jeho jménem. Život v Konstantinopoli byl ale  plný intrik a bojů o moc, tak Konstantin brzy hlavní město opustil a  raději odešel za bratrem Metodějem do kláštera na úpatí Olympu v Bithynii.

Metoděj byl také velmi nadaný a vzdělaný, byl právníkem, státním  úředníkem, později mnichem, diakonem a nakonec prvním moravsko-panonským arcibiskupem. Jako velmi mladý se stal místodržitelem v oblasti strymonské, obydlené Slovany. Po čase se ale všech svých hodností zřekl a  uchýlil se do olympského kláštera.

Ze znalosti slovanského jazyka historikové původně soudili, že jejich matka byla slovanského původu. V současně době bulharští vědci dokonce  dokazují, že Slovan byl i jejich otec.

V klášteře se začali zabývat myšlenkou misionářského působení mezi  Slovany. Získali pro tento plán učedníky a spolupracovníky, společně  sestavili první slovanskou abecedu – hlaholici, přeložili první  náboženské texty. Položili tak základ slovanskému písemnictví, které se  následně rozvíjelo i v Bulharsku, Chorvatsku, Srbsku a v podstatě v celé východní Evropě. Připravovali se na šíření křesťanství ve východní  Evropě.

První misie směřovala na Krym
Mezitím si ale na ně vzpomněl nový patriarcha Fotios, protože potřeboval  schopné diplomaty, kteří by vedli poselstvo k vládci říše Chazarů v jižním Rusku při Kaspickém moři. Bratři se smířili s novým režimem a vydali na cestu. Šlo hlavně o obnovení přátelství Byzance s Chazary, protože Konstantinopolis začali ohrožovat Rusové a o obhájení  křesťanství proti židovství, které se u Chazarů rozšířilo. Cyril zde  vedl dlouhé a učené hádky s židy a oslnil chazarského knížete duchaplností a hloubkou svých výkladů. Také zde obohatil své mimořádné  jazykové schopnosti studiem řeči židovské, chazarské a gótské. Po roce  se bratři vrátili s úžasným objevem – na Krymu prý objevili ostatky svatého Klimenta, čtvrtého papeže, kterého nechal roku 101 římský císař Traján utopit v moři. Bratři se zanedlouho vydají se vzácnými ostatky na Moravu, kde je  potom sv. Kliment nejuctívanějším mučedníkem až do doby sv. Václava. Také velká část z prvních křesťanských kostelů na našem území je  zasvěcena svatému Klimentovi.

Poselství císaři Byzantské říše
V roce 863 vyslal Rastislav, kníže Velké Moravy, poselstvo do Cařihradu, ke trůnu císaře Byzantské říše. Poslové předložili císaři Michalu III. Rastislavovu žádost o vyslání učitelů, kteří by na Velké Moravě vyučovali a kázali křesťanství slovanským jazykem. Císař žádosti vyhověl  a vyslal skupinu Řeků; tu vedli dva bratři z města Soluně – Konstantin a Metoděj. V té době ještě totiž Cyril stále nosil jméno Konstantin, jméno Cyril  přijal až krátce před smrtí při přijímání tzv. velkých mnišských slibů.

Soluňští bratři
Oba bratři díky svému odchodu na Moravu údajně opustili slibně se rozvíjející vědeckou a státnickou dráhu. Jejich otec byl v první  polovině 9. století vysokým hodnostářem byzantského císařství. Metoděj  se prý původně věnoval úřednickému povolání, pak se ale stal prostým  mnichem. Jeho bratr Konstantin si zvolil duchovní stav hned po skončení  studií a byl vysvěcen na kněze. Vzdělání nabyli oba bratři na řeckých  školách.

Historikové se sice v lecčems nedokážou shodnout, shodují se však v tom, že Konstantin byl dokonce jedním z nejlepších učenců tehdejší byzantské  říše. Podle názoru pravoslavných historiků Konstantin na Moravu pravděpodobně přišel již v hodnosti biskupa, zatímco jeho starší bratr  Metoděj byl v té době nejspíše diakonem – biskupské svěcení přijal od  římského papeže až po smrti Konstantina.

Moravská misie
Konstantin a Metoděj byli pro tuto misi vybráni, protože byli  připraveni. Přibrali si žáky (známe z nich Klimenta, Angelaria, Nauma a  Sávu) a s velkým průvodem přišli na podzim 863 nebo na jaře 864 na Velkou Moravu. Byli slavně uvítáni, ale kníže Rastislav byl asi zklamán – čekal biskupa a přišli Konstantin jako kněz a Metoděj jen jako jáhen. Konstantin si ale panovníka brzy získal tím, že mluvil slovanským  jazykem a byl obratný diplomat.

Misionáře zřejmě příjemně překvapilo, že v zemi našli poměrně velký  počet kostelů avšak křesťanská morálka se rozhodně nedodržovala – bujela  pohlavní volnost, mládež se oddávala neřestem, sňatkové poměry byly  podivné a všichni hojně popíjeli medovinu. Proto není divu, že  Konstantina a jeho průvodce čekala na Moravě velká a obtížná práce.


(ukázka psané Hlaholice)

Velké problémy vyplynuly i z toho, že na Moravě působili misionáři z  různých oblastí, kteří se ve výkladu víry a hlavně v otázkách  disciplinárních (tresty za různé prohřešky) velmi lišili. Z toho samozřejmě vznikl zmatek. Hlavní spor probíhal mezi dvěma církevními  koncepcemi, dvěma jazyky – staroslověnštinou, kterou kázali Konstantin s  Metodějem, a latinou, kterou propagovali bavorští kněží. Ti se do země vrátili poté, co Rastislav prohrál bitvu s franckým králem a musel se mu podrobit.

Slovanská liturgie v oblibě
Konstantin s Metodějem ale měli větší úspěch, než němečtí kněží, kteří  kázali latinsky. Řečtí bratři mluvili slovanskou řečí, byli mnohem  vzdělanější a kultivovanější, v náboženských otázkách prokazovali daleko  hlubší a jemnější znalosti. Konstantin také pro Slovany napsal nebo  přeložil celou řadu spisů. Sepsal například civilní zákoník (Zakon  sudnyj ljudem), kde shrnul základní právní normy, stanovil tresty za  těžké zločiny, zahrnul sem i články týkající se soudních svědků, práva azylu v kostelech a nerozlučitelnosti manželství. Přeložil spolu s Metodějem hlavní bohoslužebné knihy (misál, breviář) a také část Bible. Tento překlad byl dokonalý jak po stránce jazykové, tak i stylistické a  byl opravdu přesný a výstižný. Němečtí i řečtí misionáři zakládali  církevní školy, ale zatímco bavorští kněží si chtěli vychovat pouze  pomocníky a nadále zastávat vedoucí úlohu, Konstantin a Metoděj chtěli  vychovat moravské kněze a předat jim vedení moravské církve. A protože  Konstantin Filozof patřil k největším učencům své doby, měla tato výuka  mnohem lepší úroveň než ta bavorská.

Obhajoba slovanské bohoslužby
Po tříletém působení na Velké Moravě se bratři Konstantin a Metoděj vydali do Panonie za knížetem Kocelem, synem Pribiny. Požádal je o to  Rastisav, protože chtěl s Kocelem uzavřít smlouvu proti východofrancké  říši a založit společné moravsko-panonské arcibiskupství. Kocel s plánem  souhlasil. Bratři teď ale nemohli jít jednat do Byzance, protože jim v  cestě leželo Bulharsko, které spolupracovalo s papežem, a do Říma se jim  nechtělo, pochybovali, že by mohli uspět. Naštěstí zrovna v té době  (roku 867) papež povolal Konstantina a Metoděje do Říma, aby objasnili,  proč používají při bohoslužbách staroslověnštinu, když církev povoluje  pouze latinu, řečtinu a hebrejštinu. Konstantin ovšem znovu prokázal své  diplomatické schopnosti a obhájil oprávněnost slovanské liturgie. Svým odpůrcům řekl: „Nepadá déšť Boží stejnoměrně na všechny? Nebo nesvítí slunce stejně všem? A nedýcháme všichni stejný vzduch? Tak proč se  nestydíte uznati jen tři jazyky a odsouditi všechny ostatní jazyky a  národy k slepotě a hluchotě?“

Když papež poznal smýšlení a názory obou bratrů, slavnostně prohlásil,  že na Konstantinově překladu neshledává nic bludného a povoluje jeho  užívání. Slovanské bohoslužebné knihy byly posvěceny, Konstantin s  Metodějem v Římě sloužili čtyři slovanské mše a zároveň byli vysvěceni  někteří jejich žáci na kněze.

Konstantin se už z Říma nevrátil. Onemocněl, dva měsíce před smrtí vstoupil do kláštera, kde přijal jméno Cyril a kde zemřel roku 869 ve věku 42 let. Svému bratrovi předal úkol pokračovat v misijním díle mezi  Slovany.

Metodějova práce
Po návratu z Říma byl Metoděj vysvěcen na prvního arcibiskupa  moravsko-panonské diecéze, kterou papež také schválil. Velká Morava se  tímto osamostatnila, ale ne na dlouho. Rastislavův synovec Svatopluk svého strýce zradil a vydal Frankům, v jejichž žaláři Rastislav zemřel.  Pasovský biskup dal zase uvěznit Metoděje, protože prý zabral území, na  které mělo nárok pasovské a salcburské biskupství. Metoděj strávil ve vězení dva a půl roku, než byl na příkaz papeže osvobozen. Po návratu na  Moravu se Metoděj konečně ujal řízení arcibiskupství.

Bylo založeno mnoho kostelů a klášterů a vyškoleno mnoho duchovních. Křesťanská církev vzkvétala. Nedá se ale říct, že by těch dvanáct let,  po které Metoděj na Moravě působil, bylo klidných. Pořád probíhaly spory s kněžími, kteří chtěli kázat v latině, také se Svatoplukem se Metoděj  často neshodnul. Úhlavním Metodějovým nepřítelem byl německý kněz jménem  Wiching, který napřed Metoděje očerňoval u papeže, že hlásá  kacířské myšlenky. Metoděj se sice obhájil, ale Wiching také dosáhl určitého vítězství – stal se nitranským biskupem. Spor se vyhrotil, Wiching Metodějovi škodil, jak mohl, až se Metoděj rozhodl zbavit  nitranského biskupa funkce. Wiching spěchal do Říma, kde padělanými  listinami papeže přesvědčil, že Metodějova slovanská liturgie je  podezřelá a špatná. Papež slovanskou liturgii zakázal a moravští kněží  se museli buď podřídit nebo odejít ze země.

Mezitím Metoděj odešel na pozvání patriarchy do Konstantinopole, kde  dokončil překlad Bible do staroslověnštiny, brzy po návratu na Moravu  roku 885 ale zemřel. Svým nástupcem jmenoval moravského kněze Gorazda.

Konec slovanské liturgie
Když se Wiching vítězoslavně vrátil z Říma, zjistil, že Metoděj již je  po smrti, takže vše bude mít ještě jednodušší. Zaujal Metodějovo místo a chopil se správy církevních věcí s brutalitou u duchovních nevídanou. Gorazd spolu s dalšími moravskými duchovními byl uvržen do žaláře,  stovky dalších kněží a mnichů byly v okovech vyvedeny ze země, protože  odmítaly zradit dílo a odkaz svého učitele Metoděje.

Slibné dílo moravských věrozvěstů bylo zničeno. Plamínek slovanské  kultury a vzdělanosti, teprve nedávno zapálený, téměř uhasl. Ale ne  úplně. Vždycky se našli pokračovatelé díla započatého bratry  Konstantinem a Metodějem.

Oba bratři byli v roce 1980 pro jejich celoevropský význam prohlášeni papežem Janem Pavlem II. za spolupatrony Evropy.